Nikdy se nevzdávej svého snu VI.

3. července 2010 v 13:32 | Dajlisia Jin |  Nikdy se nevzdávaj svého snu (povídka)
http://jinakanishi.blog.cz/
http://jinakanishi.blog.cz/


Část šestá: Po tomto setkání jsem toužila. Stojím na místě a civím na něj. Zamával mi rukou před obličejem, ale moc to nepomohlo.
,,Ehm, co tu děláte? Ani nevím, jestli mi alespoň jedna z vás rozumí."
,,Já, ty, teda my jsme, jsme si spletli uličku. Neznáme to tady, jsme z České republiky, sorry."
Chvíli nastane hrobové ticho, ale pak se otevřou dveře a v nich zbytek kapely a naši spolubydlící. Ti na nás vyjeveně koukali a já nasilu polkla.
,,Tak mi teda jdeme, omlouváme se." rozloučím se po japonsky a chtěli jsme odejít.
,,Když už jste tu, nepřidáte se k nám? Vaše jména?" zeptá se leader kapely Kamenashi Kazuya.
,,Tohle je Lenka a já jsem Darela, jsme z Česka."
Všichni, kromě Hiroshi-ho a Kazuki-ho na mě čuměli, jako kdyby se Češka nemohla naučit japonštinu. Nahlas jsem se zasmála.
,,Heleďte, jo, jsem z Čech, ale není na tom nic divného, že jsem se naučila japonštinu!"
Dělali se jako kdyby nechápali o čem mluvím, ale to už nás ,,strkali" dovnitř. Byla tam celkem pohoda, ale malinko by neuškodilo tam uklidit. Na podlouhlém stolku byl alkohol. Ani jsem všechno neznala, ale i tak nemám v plánu pít.
,,Dáte si něco děvčata?" zeptá se Koki Tanaka a nečekaně mu odpoví Lenka.
,,Já zatím nechci nic, ale díky." řekne to japonsky, až se tomu divím.
,,No co, nejsi jediná co se učí." odvětí mi klidně a pokrčí rameny.
,,A ty si dáš něco?" zeptá se mě.
,,Heh, já vaše pití neznám, doma miluji pivo, ale tvrdý alkohol nepiji."
,,Hej, Baka, dones jí jedno chlazený." hukne na Akanishiho Tanaka.
Podává mi ho a jemně se dotkne mé ruky. Waaa, měla jsem šimrání v břiše! Stačil jeden malý dotek a já se málem složila pod stůl. Jen tak tak jsem se udržela. Nespustila jsem z něj oči, seděl s partou, ale když se podíval mým směrem, koukala jsem na něj pořád a nenapadlo mě uhnout. Usmál se na mě, já se vzápětí usmála na něj, ale když jsem si uvědomila, co jsem udělala, ihned jsem odvrátila hlavu na Lenku, která všechno viděla.
,,Wau, ještě tu nejsme ani hodinu a vy dva už po sobě pokukujete, haha!"
,,No vidíš? To já s tím začala, heh, cítím se trošku blbě, ale ten jeho úsměv, wáááu!"
,,No máš pravdu že je sexy, ale dávej si bacha, znáš ho jen z BANDAGE a z písní jeho kapely, nevíš jaký je jako člověk!" Lenka má pravdu, měla bych se krotit.
Ani jsem se nenapila toho piva. Když se napiju, malinko se zašklebím, my máme prostě lepší! Kluci obrátili na mě pohled a netvářili se moc lichotivě. Nechápala jsem.
,,Je fajn!" řeknu jim lživě, ale neviděla jsem jinou možnost, nechtěla jsem urážet.
Nadále se věnují sobě, ale to už si k Lence vykračuje Kazuki. Chtěl s ní mluvit o samotě, já jsem na ně vypleštila oči a byla jsem v rozpacích z toho, že mě tam nechá samotnou. Jenže ta samota nebude trvat věčně. Přisedl si ke mně Akanishi.
,,Nevadí ti japonská hudba?" téhle otázce se musím zasmát.
,,Haha, jasně že ne když už jsem se ten váš jazyk naučila, miluju japonskou hudbu."
,,I mě?" zažertuje.
Teď opravdu nevím co říct, lhát, nebo říct, že jsem se zamilovala... Heh, zamilovala, to zní tak divně, když ho vidím poprvé a tohle je náš první rozhovor!
,,Tvou, tedy hudbu tvé kapely KAT-TUN."
,,Dlouho nás posloucháš?"
,,Joooj, ne moc dlouho, ale taky ne moc krátce."
,,Aha, jaká píseň je tvá nej, nebo album, cokoli co jsme vydali."
,,Dáváš perfektní otázky haha, ale já nemám žádnou oblíbenou, miluji tvůj film Bandage a z něj miluju soundracky, nejvíc však Genki. Je hodně romantická, melodická a překrásná!"
,,Tak tady počkej, hned jsem spět." otočí se na mě a mrkne. Zase mě dostal!
Šel ke kazeťáku a měnil CD, bože, on jde snad dát ten song! A opravdu, je to ona, má srdcovka! Vrátí se ke mně. ,,Tohle je ona?" přikývnu a jsem v rozpacích!
Ani nevím jak, no začala jsem zpívat! (poslech písně) … Akanishi se na mě zadíval, ale já zpívala dál. Najednou někdo zeslabil píseň a já zastavila zpěv.
,,No tak, zpívej přece! Myslím že to zvládneš i bez slov z kazeťáku!" řekne Akanishi.
Tak tedy zpívám dál, i když vím, že se úplně ztrapním! Píseň má něco přez 5 minut, při zpěvu se pohupuji do rytmu a vžiju se do toho naplno. Tohle se nestává často, mě už vůbec ne. Když se ztrapnit, tak pořádně! Po dozpívání nastane chvíli ticho, měla jsem pocit, že se mi už brzo vysmějou! Jenže to co mi řekl Kamenashi Kazuya, mi vyrazilo dech!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/as tu?

Klikni

Komentáře

1 mimmi mimmi | 3. července 2010 v 13:46 | Reagovat

Ozaj skvela cast.Len skoda ze sa neda aj pocut ako si spievala,to by bola pecka:)Ale vazne ti pisanie ide,super pribeh.

2 katka katka | 3. července 2010 v 20:54 | Reagovat

no super stretnutie a opisanie,aka atmosfera tam bola....A urcite si ich prekvapila tym,ze si vedela slova tej piesne,super piesen....a oni boli prekvapeni....

3 Selene Selene | Web | 3. července 2010 v 21:39 | Reagovat

musím sa priznať,že dokial som nenarazila na túto stránku velmi mi vadila japonská hudba,ale ako som si čítala tento príbeh a doslova som sa rachla do Akanashiho Jinu.Doslova som ten dej prežívala akokeby sa mi odohrával pred očami.Ešte by to chcelo ten spev a dalšiu kapču...som zvedavá čo jej na to povedal Kamenashi..XD

4 Yoshiko Hinisho Yoshiko Hinisho | Web | 12. července 2010 v 12:45 | Reagovat

Další perfektní kousek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Dajlisia 2010 - 2013 | All Rights Reserved | copyring: jinakanishi.blog.cz



free counters