Nikdy se nevzdávej svého snu X.

7. července 2010 v 15:17 | Dajlisia Jin |  Nikdy se nevzdávaj svého snu (povídka)
http://jinakanishi.blog.cz/
http://jinakanishi.blog.cz/


Část desátá: Bylo mi nádherně, dlouho jsem nebyla s klukem v takovéto situaci. V hlavě mi běhá tisíce myšlenek, teď se jen rozhodnout, kterou poslechnout! Ale rychle, než se stane něco, co by se stát nemělo, alespoň ne tuto noc!
,,Jestli ti na mě záleží a máš mě rád, prosím, nepokračuj, není to správné!"
Vztane a namíří si to ke dvěřím. Třískne dveřmi. Věděla jsem, že tohle nedopadne dobře! Ale co teď? Nemám se jak dostat domů. Nedá mi to a vyberu si to za ním.
,,Je to na mě moc rychle! Pořádně tě ani neznám, nejde to, sorry!"
,,Za chvíli je tu Jun, odveze tě domů, zapomeň na to. Bude lepší, když se mi budeš vyhýbat! Řekni Kamenashimu, že odlétáš do ČR, že nemáš zájem! Jasný?!"
Vůbec mi není dobře, ale vyspat se s ním hned, to není správné. Raději budu trpět a ztratím ho, než tímto něco dokazovat. Vždycky to přebolí, i když tohle nějakou dobu potrvá. Fajn, před nedávnem jsem přiletěla a už mám odletět zpátky jen pro to, že jsem to ukončila dřív, než k něčemu došlo. Jistě si namýšlí, že ho žádná neodmítla a že já budu automaticky stejná jako ony! Chtěla jsem mu něco říct, ale to jsem nestihla, poněvadž už přišel Jun.
,,Nezapomeň na to, co jsem ti řekl!" řekne rázným tónem a tváří se nenávistně.
Když se posadím do auta, začal mi pokládat otázky.
,,Udělal ti něco? Nic mi do toho není, ale stalo se něco mezi vámi?"
,,Haha, myslíš sex? Ne, právě proto se tak tvářil, věděla jsem, že to tak dopadne!"
,,Doufám, že ses do něj nezamilovala! Ne že by mi to překáželo, ale je to pro tvé dobro."
,,Ne, nejsem do něj zamilovaná." zalžu a stěží potlačuji slzy.
,,Jsi, že? Zmlkla jsi a odvrátila zrak na stranu."
,,Nech to být prosím! Tohle přejde, je to jen chvilkové, věř mi." opět zalžu.
Dál se mě na nic raději neptal a já to ani řešit nechtěla. Vím, že není dobré držet v sobě emoce, ale já se s tím musím vypořádat sama, i když to bude znamenat, že budu muset předstírat spokojenost. Dovezl mě až před dům a ani jsem se s ním nerozloučila. Kdybych tam zůstala déle, nezadržela bych slzy. Nikdo mě neviděl a Lenka už spala. Lehla jsem si do postele a s brekem usnula. Ráno se na mě Lenka dívala nějak starostlivě.
,,Moc ho miluješ?" zeptá se mě a já předstírám, že nechápu.
,,Koho? Já nikoho nemiluji!"
,,Nelži, já tě slyšela ze spaní, a také jsem nespala když jsi přišla, slyšela jsem tě plakat."
Zadívám se jí do očí, no mluvit se mi moc nechce.
,,To přejde, řekla jsem to Junovi a teď i tobě. Neřeš to."
,,Řekl ti něco? Udělal ti něco? Co se mezi vámi událo? Hm?"
,,Fajn, posaď se na postel. Líbali jsme se, objímali, oba jsme chtěli víc, ale já vycouvala. Musím si dávat pozor, nemůžu riskovat, on patří do výšin, já jsem jen obyčejná holka. Řekl, ať oznámím Kamenashi-mu, že odlétám nazpátek do ČR. Teda spíš mi to přikázal. Mám se mu vyhýbat."
Lenka vydechla a zamyslela se.
,,A chceš odletět? Neříkám to teď kvůli sobě, ale jestli si myslíš, že to má cenu a jsi odhodlaná jít za svým snem navzdory překážkám, není důvod proč nečekaně z toho vycouvat. Tak co?"
,,Já neřekla, že ho poslechnu," usměju se. ,,Nevzdám se kvůli němu." Lenka mě obejme.
Vejdou Kazuki s Hiroshi-m.
,,Máš jít ven, máš návštěvu!" oznámí mi.
Když vejdu ven, u dveří stál Akanishi. Na jednu stranu krásné překvapení, ale na tu druhou horor.
,,Pojď ven, potřebuji s tebou mluvit." pobídne mě.
,,Co chceš? Říct mi, co tu ještě dělám a ať vypadnu co nejdřív?"
,,Jen se chci omluvit za včerejšek, to je všechno, ale pořád si za tím stojím, abys odjela, bude to tak pro nás všechny lepší!"
,,Pro všechny? Naše spolubydlící a tebe možná! Nemluv za ostatní!"
,,Uvědom si konečně, že zpěvačkou tu být nemůžeš! Jestli na to opravdu máš, zkus to u vás, ale ne tady! Nezvládneš to, věř mi!"
,,A ty si uvědom, že to ty jsi s tím začal!"
,,Jo, v opojení alkoholem!"
,,Jako ty další věci?" zeptám se rovnou a smutně mu pohlédnu do očí.
,,To co se málem stalo, se stalo v opojení nás dvou, nejen mě!"
,,Proč jsi sem přišel? Ubližovat mi?" z očí mi tečou slzy, už mě nebaví předstírat!
,,Nechtěl jsem tě rozplakat!" stiší hlas, jenže už je na to pozdě!
,,Vypadni prosím! Nikam neletím, zůstávám a s tím manažerem se setkám! Pevně doufám, že na tebe nenarazím! Ale musím něco udělat než odejdeš, dnes já v sobě nemám alkohol!"
Vezmu jeho hlavu do dlaní a naposledy ho vášnivě políbím, nebránil se. Koukla jsem se mu dlouze do očí a nasála jeho vůni, nikdy nechci zapomenout na jeho mužský pronikavý parfém. Aniž bych ho nechala cokoliv říct, ztratím se v domě. Po zabouchnutí se složím k zemi a propuknu v obrovský pláč...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/as tu?

Klikni

Komentáře

1 mimmi mimmi | 7. července 2010 v 15:27 | Reagovat

Mozno sa mylim,ale myslim,ze presne aj o tomto je zivot a laska a vsetko co k tomu patri.Trochu smutna cast,ale iste to bude zas lepsie.

2 Levenka Levenka | Web | 7. července 2010 v 18:55 | Reagovat

Pěknej blog a zajímavej sem se tady do toho začetla....to jsou tvoje příběhy?

3 katka katka | 8. července 2010 v 20:12 | Reagovat

myslim,ze obaja ste zamilovani,no chcete byt ku sebe uprimni.....je to super pozerat sa zo stranky citatela,ako to jeho hlavni a vedlajsi hrdinovia prezivaju....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Dajlisia 2010 - 2013 | All Rights Reserved | copyring: jinakanishi.blog.cz



free counters