Nikdy se nevzdávej svého snu XII.

8. července 2010 v 21:17 | Dajlisia Jin |  Nikdy se nevzdávaj svého snu (povídka)
http://jinakanishi.blog.cz/
http://jinakanishi.blog.cz/


Část dvanáctá: ,,Jste pořádku slečno?" zeptá se mě starostlivě.
,,Já, a-a-no, já jen, že je to na mě moc! Já mám snad víc štěstí než rozumu! Moc vám děkuji za tak povzbudivá slova! Slyšels to Akanishi? Ze mě bude hvězda!" skočím mu kolem krku a políbím.
Pak si uvědomím, že tohle jsem dělat neměla!
,,Sdílím s vámi tu radost slečno! Máme před sebou ale pořádný kus práce. Nedám vám pokoj, dokud neodvedete tu nejlepší práci! Zatím si to nechte pro sebe a nerozkřikujte to do světa! Dávám vám možnost dostat se na vrchol, ale bez píle to nepůjde!" usměje se teď už i můj manažer.
V autě jsem se vrtěla a pohupovala se do rytmu, jako malé dítě! Lenka tu radost sdílela se mnou. Teď bude mít slavnou kamarádku, která jí bude brát všude s sebou! Třeba jí budu moci splnit sen, setkat se s asijským tanečníkem a zpěvákem Rainem Bi.
Po příjezdu k domu Lenku Jin poprosí, jestli nás nenechá o samotě. Ze začátku jsem ji nechtěla pustit, ale potom jsem si to rozmyslela.
,,Pojď si sednout sem dopředu, půjdeme se projet." přesednu si teda.
,,Kam chcete jet, kolego?" zažertuji.
,,Jen tak se někam ztratit! Neboj, zavezu tě sem v pořádku. Důvěřuj mi." usměje se.
,,Fajn, ale nevím, o čem my dva máme ještě mluvit! Prostě spolu být."
,,Musím si s tebou promluvit! Měl bych ti vysvětlit pár věcí."
Přijedeme k jeho soukromé chatě. Vystoupíme a pozve mě dál. Bylo to tam útulné a hezky zařízené. Sednu si do křesla a cítím se nějaká nesvá. Kdo ví, co mi chce říct.
,,Tak povídej." pobídnu ho nervózně k hovoru.
,,Párkrát jsem ti řekl dost nepříjemné věci, naštval jsem se na tebe kvůli něčemu, co by se nemělo urychlit, poslal jsem tě domů. Nedal jsem ti šanci na projevení se a přitom bys mohla být fajn holka! Dáš mi tu šanci poznat tě blíž?"
,,Stejně bys našemu setkání nezabránil, jelikož teď budu patřit k tvým kolegům. Fajn, souhlasím s tím, ale pod podmínkou, že mě sblížíš s ostatními z KAT-TUN." oba se zasmějeme.
,,No fajn, pokusím se."
,,Před pár týdny jsi mi říkal, že se někdo zamiloval do Lenky. Kdo?"
Vůbec mi nechtěl odpovědět.
,,Nechej to být, on jí to řekne sám. Chtěl jsem být s tebou, ne řešit to vedlejší."
Nemohla jsem z něj odvrátit zrak, byl pro mě dokonalost a cítila jsem nutnost být mu nablízku. Povídali jsme si o všem možném, řekla jsem mu něco o svém životě, ale ne zase tolik, poněvadž mu ještě tolik nedůvěřuji. On mi řekl něco z toho svého. Povídali jsme si i o úsměvných věcech. Povídali jsme si skoro dvě hodiny a vůbec se nenudili. Dlouho jsem se tak neuvolnila jako s ním. Cítila jsem se v jeho společnosti jistější sama sebou, nebála jsem se projevit se. Stále víc jsem ho milovala. Jeho přítomnost mě naplňovala štěstím. Čím rychleji ubíhal čas, tím víc jsem chtěla být s ním. Občas mám chuť mu říct co k němu cítím, no nechci riskovat naše přátelství.
,,Asi bych tě už měl odvést domů. Díky za tvou společnost. Jsi zajímavá, přesně můj typ! Jen bys mohla být víc ,divočejší´ a uvolněnější. Showbusiness tě naučí."
,,Jo, pokud mě lidi příjmou a nebude jim vadit, že nejsem místní! Budu to mít vážně těžké, celkem se toho bojím. V angličtině nejsen dobrá a zpívat v japonštině? Když já nevím."
,,Budeš skvělá, vím to! Hlas máš, dobré pohyby máš, chytrou hlavu máš, jsi charizmatická! Nevypadáš, že by ses tak snadno vzdávala. S angličtinou ti můžu pomoci i já."
Když zastavíme před barákem, poděkuje mi za krásný podvečer. Když odjížděl, celou dobu jsem se na něj dívala a cítila se, jako kdyby odcházel člověk, který je mou součástí, která mě právě opouští.
Ne chodbě na mě čekal Hiroshi, až jsem se ho lekla.
,,Promiň, jestli jsem tě vylekal, nechtěl jsem. Bylas s Akanishi-m, že?"
,,Jo, byla jsem s ním, teď mě přivezl."
,,To je jedno, ptám se jen tak. Jak jsi dopadla? Lenka se tvářila spokojeně, šla někam s Kazuki-m. Chtěl jsem na tebe počkat. Dáš si víno na oslavu?"
,,Dopadlo to úžasně, teď už jen na sobě zapracovat a mám to! Já moc víno nepiju, ale jestli myslíš, že to je něco co je potřeba oslavit, ráda si s tebou připiju. Ale jen malinko." usměju se.
Otevře víno a připijeme si. Mají výtečné víno, jemné. Nějak mi zachutnalo a zapomněla, že jsem si zadala nějakou tu míru pití! Sklenku střídala další, až v láhvi nic nezbylo. Samozřejmě jsem to nevypila sama.
,,Vidíš Hiroshi? Chtěla jsem jen kousek a jak to dopadlo." zasměju se.
,,Jednou za čas ti to jistě neuškodí. Důvod na oslavu byl."
,,Jo, ale teď bych si měla jít lehnout, moc mi to nesedlo. Omluv mě prosím."
,,Tak si lehni tady, budu hlídat tvé sny." usměje se.
Bylo mi to vlastně jedno kde si lehnu, hlavně že se někde natáhnu.
,,Jen na mě nic nezkoušej, já jsem i teď dobře vnímavá." zývnu si a usnu...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/as tu?

Klikni

Komentáře

1 Selene Selene | Web | 8. července 2010 v 22:15 | Reagovat

bolo to krásne...tento Jin sa mi páči ovela viac ako ten ožratý...xD

2 ayumi ayumi | E-mail | Web | 8. července 2010 v 23:26 | Reagovat

juj par dni sa mi sem neda dostat a uz su tu 3 nove diely:)a kolko sa v nich este stane:)najprv som ostala zhrozena ze pre boha co jej to povedal ale teraz...:)krasne si to zmenila a poriadne si ma prekvapila s tym jej spolubyvajucim..to som fakt necakala:)som zvedava kolko takychto miernych prijemnych sokov mi sposobis v dalsich castiach:)uz aby boli:):) tesim sa moc moc :)

3 katka katka | 8. července 2010 v 23:33 | Reagovat

manager ma potesil,ked povedal dobru spravu...Tak nech sa dari a dufam ze bude na zacinajucu karieru.A Anakishi bude nablizku...urcite

4 katka katka | 8. července 2010 v 23:41 | Reagovat

sorry opravujem sa....Akanishi

5 mimmi mimmi | 9. července 2010 v 15:06 | Reagovat

Ked si premietnem vsetky tie casti,co som do teraz precitala,tak to bolo skvele citania a bola by z toho perfektna kniha a iste aj super film.Verim ze este budu dalsie casti a budu take pekne ako tieto.Tesim sa.Velmi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Dajlisia 2010 - 2013 | All Rights Reserved | copyring: jinakanishi.blog.cz



free counters